Vážení čtenáři,

V této rubrice bychom Vám chtěli připomenout historii naší obce. Chceme-li být objektivní, musíme začít tím, že je to již 40 let, co se obce Sedlecko, Smědčice, Střapole a Všenice připojili pod současnou obec Bušovice. V té době také vyšlo první číslo Bušovického zpravodaje – předchůdce dnešního občasníku. Chtěli bychom z něj čerpat zajímavé a mnohdy zapomenuté informace a zejména mladším občanům přiblížit dění v obci v době minulé.

Těžko lze srovnávat způsob vydávání zpravodaje dnes a v minulosti. Dříve přispívali především společenské organizace, kterých je dnes pomálu a Bušovický zpravodaj tiskla sama redakční rada na cyklostylu. Dnes převažují příspěvky od občanů a obecní rady, na druhé straně máme k dispozici moderní techniku – počítač, scanner atd., díky níž jsme schopni vydat i fotografie a další dokumenty. Náklady jsou však tak vysoké, že alespoň část musí hradit čtenáři. Za zpravodaj se bude muset platit alespoň symbolická částka.

V této části již budu citovat ze zpravodaje z roku 1961, který se mimo jiné zmiňuje o historii obce Bušovice. Zprávy jsou nesousledné, ale co se týká obsahu, jsou věrohodné a zajímavé. Některé informace se budou možná opakovat i v jiných kapitolách, ovšem v jiných souvislostech a podáních. Vzhledem k rozsahu bude tato kapitola vycházet na pokračování, takže se můžete těšit na další vydání našeho občasníku.

Bušovice leží 7 km severně od Rokycan v nadmořské výšce 400m a dělí se na dvě části, z nichž horní se jmenuje Hradčany. Bušovice leží při okresní silnici. Obyvatelstvo se většinou živilo zemědělstvím, hornictvím a hutnictvím.

Bušovicích byla r. 1827 zřízena čtyřtřídní škola. Bušovice měly vlastní chudobinec, kovárnu (1912). Původně měl být v obci postaven pomník mistra Jana Husa, ale místo něj byl postaven památník padlým ve světové válce (1926).

V roce 1914 bylo navrženo, aby byl do obce zaveden elektrický proud. Elektrifikace byla dokončena v roce 1926.

Určitou souvislost s historií naší obce mají i pomístní názvy. V našem zpravodaji bychom chtěli vás, čtenáře, informovat o lidových názvech některých částí našich obcí, které se často používají pro určení místa, ale málokdo ví, jak a proč vlastně vznikly. Informace nám poskytl pan Záhlava, který eviduje mnoho zajímavých informací jak písemně tak z doslechu. Vzhledem k množství informací bude tato kapitola také na pokračovaní a myslíme si, že po několika vydáních bude mít docela slušnou sběratelskou hodnotu.

Začneme tím, že pozemková mapa obce Bušovice je označena 7 názvy.

Na mezi

• se říká bloku pozemků, které se rozkládají od silnice Bušovice-Smědčice a mezi katastrem Smědčic, silnicí směr Bušovice-Sedlecko a Bušovice-Střapole až k hranicím katastru Střapole.

Na Lužnici

• se říká pozemkům mezi cestou Bušovice-Střapole a dnes již zrušenou polní cestou zvanou jako “Ouvoz” až ke katastru obce Střapole.

U Svádky

• jsou pozemky pokračující od bývalé polní cesty “Ouvoz” k silnici Bušovice-Vitinka a k silnici Vitinka-Střapole.

Na Levičkách

• jsou označeny pozemky, které jsou okolo silnice Bušovice-Vitinka a jsou napravo i nalevo ohraničené lesem.

U drah za stodolma

• se říká pozemkům, které se rozkládají jižně nad obcí Bušovice a jsou ohraničeny silnicí Bušovice-Litohlavy a lesem.

Za židovnou

• se říká mezi silnicemi Bušovice-Litohlavy, Bušovice-Smědčice a katastrem obce Smědčice.

Za humny

• je poslední název pozemků na pozemkové mapě a ty se nacházejí v prostoru mezi silnicí Smědčice-Litohlavy, katastrem obce Smědčice a lesem.

Toto byly v podstatě “úřední” názvy některých oblastí obce Bušovice, ale kromě nich se používají v běžném hovoru ještě další názvy, které mají původ v určitých událostech. Například “Podolejšky”je známé označení části obce Bušovic, ale původně to byly louky, které se nacházely v oblasti severně od silnice Bušovice-Smědčice až k polní cestě “Na vrchy” a to až za potok. Ještě blíže ke Smědčicům se říká “V rybníčkách”. Podle vyprávění tam bylo několik malých rybníků a i v “Podolejškách” prý býval rybník. O těchto neúředních lidových názvech si budete moci přečíst v příštím čísle.

Historie obce Sedlecko

V tomto příspěvku od pana Brabence se na pokračovaní dozvíte informace o historii obce Sedlecko. V současné době sice spadá pod Obecní úřad Bušovice, ale v minulosti byla tato obec samostatným subjektem.

Tento příspěvek si neklade za cíl podat zevrubný historický obraz obce Sedlecko, ale pouze doplnit či zarámovat historické přeměny některými zajímavějšími charakteristickými událostmi, souvisejícími s životem obyvatel či v návaznosti na tehdejší životní podmínky. Opírá se jednak o generační poznatky, jednak o poznatky zachované a předávané ústní tradicí. Nelze proto vyloučit ani určitou míru subjektivity autorova příspěvku při jeho pohledu na hodnocení popisovaných událostí.

Z historicky ověřených pramenů vyplývá, že SEDLECKO jako osada či sídliště bylo založeno již v r. 1181 rytířem Číčem ze Železnice, nepochybně ve vazbě na tehdejší hospodářství města Plzně, zejména lesní. Kaplička uprostřed návsi pochází z doby Marie Terezie (18. stol.).

Z hlediska demografie se pak jeví zajímavější období od počátku tohoto století, z něhož je zachováno více poznatků, neboť bouřlivý rozvoj hospodářství střední Evropy podstatně ovlivnil i život a osudy malé osady Sedlecko i v dalších letech tohoto století.

A) Charakter hospodářství

osady Sedlecko představoval vznik drobných zemědělských usedlostí (č.p. 2, 3, 4, 5, 6 a 7), zapojených katastrem do obce Smědčice a po delší dobu i obecní správou podléhajících této obci.

Pokrokovým rysem doby již před 1. světovou válkou, jako odrazu nastupující industrializace, bylo pořízení pojízdné společné parničky a mlátičky a později i s lisem slámy místními zemědělci, umožňující výmlat obilí ve stodolách i u stohů na poli. Tato mechanizace, představující páru jako levný zdroj pracovní energie, plnila v osadě svůj účel v době před 1. světovou válkou a po ní až do osvobození od fašismu v r. 1945. Po tomto období byla parní souprava nahrazena mlátičkami pořízenými zemědělci.

Přechodem vesnice na družstevní formu hospodaření pak i tato pokroková forma výmlatu byla nahrazena moderními výkonnými kombajny.

Zachovalou památkou po průmyslovém zpracování hornin ve skalách pod Sedleckem po pravé straně potoka směrem k řece jsou zbytky dnes již zavalených štol, kde firma J.D.Starek Břasy v době od počátku 20. století těžila surovinu pro výrobu vitriolu (kyseliny sírové). Malá vydatnost ložiska zřejmě brzy vedla k rozšíření těžby více do oblasti Kaznějovska. Tak např. v obci Hromnice u Žichlic existuje velký povrchový důl, na jehož dně se nachází tzv. červené jezírko, snadno přístupné a zajímavé jako turistická atrakce.

B) Infrastruktura obce

dvacátá léta přinesla další významný pokrok - elektrifikaci obce a tím i možností dalšího strojního vybavení elektřinou v zemědělství, ale i využití v domácnosti.

V r. 1908 v návaznosti na vybudovanou trať lokálky z Chrástu do Radnic (první vlak zde projel r. 1863) byla zřízena železniční zastávka, která znamenala významný mezník v osobní dopravě z obce do zaměstnání (Chrástu , Plzně, Rokycan) při vzrůstajícím počtu průmyslového dělnictva. Z této zastávky nastupovali občané místní, ale též z Bušovic, Smědčic, Střapole, jakož i ze vzdálené Vitinky, dále z Nadryb a Darové.

Další informace o historii obce Sedlecko budou ve druhém čísle Bušovického zpravodaje.